0
0 z/m

kapitola 5 strana 3

"Ach, vy si to pamatujete...! Tak vidíte, že jsme staří známí!" "Jak to myslíte?" "To vám rád povím... Vždyť po ničem jiném netoužím... Och, sedněme si sem! Jenom na chvilku, ano? Je zde u vody tak pěkně." (Byli právě u Galateiny fontány; dělníci ji zrovna zakrývali deskami na ochranu před bombami.) "Ale já nemohu, zmeškala bych tramvaj..." A řekla mu, kdy musí jet. Ukázal jí, že má ještě víc než pětadvacet minut čas. Ano, ale chtěla si ještě koupit svačinu na nároží Racinovy ulice; mají tam dobré housky. Vytáhl jednu z kapsy. "Jistě ne lepší než tahle... Nechcete?" Usmála se a zaváhala. Vložil jí housku do dlaně a podržel její ruku ve své. "Uděláte mi velkou radost...! Pojďte, pojďte se posadit..." Zavedl ji k lavičce uprostřed aleje kolem nádrže. "Mám ještě něco jiného..." A vytáhl z kapsy tabulku čokolády. "Vy labužníku...! A co ještě?" "Jenže se stydím nabídnout vám ji, není zabalená." "Sem s ní, sem s ní! Vždyť je válka!" Díval se na ni, jak si s chutí ukusuje. "Dnes si patrně poprvé myslím," řekl, "že na válce je něco dobrého." "Och, nemluvme o ní! Je to tak protivné!" "Ano, máte pravdu," řekl nadšeně, "už nikdy o ní nebudeme mluvit." (A hned se mu dýchalo lehčeji.) "Pohleďte na ty vrabčáky," řekla, "jak si dávají sprchu." (Ukazovala na vrabce šplouchající se na okraji nádrže.) "Ale tenkrát večer (pokračoval v myšlenkách), tenkrát večer v metru, řekněte, tak vy jste mě tedy viděla?" "No ovšem." "Ale ani jednou jste se po mně neohlédla... Stále jste byla obrácena na druhou stranu... Vidíte, zrovna tak jako teď..."