0
0 z/m

kapitola 5 strana 4

(Viděl ji z profilu, jak pomalu ukusuje z housky a přitom se potutelně dívá rovně před sebe.) "Podívejte se na mne! Aspoň trochu! Nač se to tam díváte?" (Neotočila hlavu. Vzal ji za pravou ruku; rukavička byla na ukazováčku roztržena, takže z ní vykukoval koneček prstu.) "Na co se tak díváte?" "Na vás, jak se díváte na mou rukavici... Jen mi ji, prosím vás, neroztrhněte ještě víc!" (V roztržitosti díru v rukavici opravdu zvětšoval.) "Ach, nezlobte se, prosím... Ale jak je to možné, že to vidíte?" Neodpověděla; jenom v profilu potutelně se usmívající tváře uviděl, jak se směje koutek oka. "Ach, vy šibalko!" "To přece není nic těžkého. Umí to kdekdo." "Já bych to nedokázal." "Jen to zkuste! Tak ne! Vždyť šilháte!" "Ne, to bych nikdy nedokázal. Mám-li vidět, musím se dívat docela hloupě přímo do tváře." "Ale ne, proč by to bylo hloupé?" "Konečně! Konečně vám vidím do očí." Dívali se na sebe a něžně se usmívali. "Jak se jmenujete?" "Lucie." "To je hezké jméno! Hezké jako dnešní den!" "A vy?" "Petr... Jméno docela všední." "Jméno smělé... má takové poctivé a jasné oči." "Jako mé oči?" "Jasné ano, to opravdu jsou." "To proto, že se dívají na Lucii." "Na Lucii? Říká se na slečnu." "I ba ne!" "Že ne?" (Zavrtěl hlavou.)