0
0 z/m

kapitola 8 strana 4

Ta je silnější než všechno ostatní. Kdykoli jim někdo nějak ukřivdí, není to jenom křivda spáchaná na nich, nýbrž je to Křivda. Všichni ostatní jim křivdí, jenom oni jediní jsou vždycky v právu. A třebaže nejsou zlí (ne, oni opravdu nejsou zlí), raději by vás nechali vedle sebe pozvolna umřít hladem, než by uznali, že možná nejsou v právu! Ach, nejsou sami! Takových je! A ještě horších! Nebo myslíte, že se mýlím? Nejsou takoví, jak říkám?" Petr přemýšlel. A byl vzrušen, protože si říkal: Ale ano, jsou takoví... Najednou očima této dívenky uviděl chudobu srdce, pustinnou vyprahlost buržoazní třídy, jejímž byl členem; vyschlou, úplně vyčerpanou půdu, která pozvolna vysála všechny životní šťávy a již je neobnovuje, podobně jako asijské pouště, v nichž plodné řeky kapka za kapkou zmizely pod rozžhaveným pískem. I ty, o nichž se domnívají, že je milují, milují jenom jako svůj majetek; obětují je svému sobectví, své zatvrzelé pýše, svému omezenému, tvrdohlavému rozumu. Petr v této souvislosti zarmouceně myslil na své rodiče a sám na sebe. Mlčel. Okna v pokoji se zachvívala dalekou střelbou z děl. A Petr se rozpomněl na ty, kteří tam na frontě umírají, a zahořkle řekl: "A také toto je jejich dílo." Ano, chraplavý štěkot vzdálených děl, světová válka, celá ta hrozná katastrofa - vyschlé srdce a nelidskost ješitné a omezené měšťanské vrstvy měla v tom všem velikou část odpovědnosti. A teď (a to bylo spravedlivé!) se obluda puštěná z řetězu již nezastaví, dokud nepohltí také ji. A Lucie řekla: "Tak je to správné." Neboť aniž to tušila, myslila na totéž jako Petr. A Petr se zachvěl, když slyšel tu ozvěnu. "Ano, tak je to správné," řekl, "spravedlivé je všechno, co se děje. Tento svět byl již příliš stár; musil, musí zahynout." A Lucie sklonila se smutnou rezignací hlavu a přisvědčila: "Ano." Vážné dětské tváře, skloněné pod strašným Osudem a nesoucí pod mladým čelem, zbrázděným starostlivými vráskami, takové zoufalé myšlenky!