0
0 z/m

kapitola 8 strana 5

V pokoji se šeřilo. Nebylo nijak teplo. Lucie měla již tak zkřehlé ruce, že zanechala práce; ale nedovolila Petrovi podívat se na ni. Přistoupili k oknu a dívali se na večer nad smutnými poli a lesnatými návršími. Fialové lesy tvořily půlkruh na zeleném nebi, posypaném světlým zlatým popraškem. Něco z duše Puvise de Chavannes se vznášelo prostorem. Kterési prosté Luciino slovo ukázalo, že umí vnímat takovou ztajenou harmonii. Skoro se tomu podivil. A jeho podiv se Lucie nedotkl nijak nepříjemně; odpověděla, že je přece možné cítit i to, co nedovedeme vyjádřit. Maluje-li tak špatně, není to jenom její vina. Z šetrnosti, možná špatně pojaté, nedokončila studia na malířském oddělení průmyslové školy. Ostatně k malování ji přivedla jenom chudoba. Nač malovat bez potřeby? Nebo Petr nemyslí, že téměř všichni umělci se uměním zabývají bez opravdové nutnosti, z ješitnosti, aby měli nějaké zaměstnání, nebo také proto, že se zprvu domnívají, že je to niterná potřeba, a potom se již nechtějí přiznat, že se mýlili? Umělcem by se měl stávat jenom ten, kdo naprosto nijak nemůže sám pro sebe uchovat všechno, co cítí, jenom ten, kdo toho v nitru má příliš mnoho. "Ale já toho v sobě mám tak zrovna pro jednoho - ne, pro dva," dodala, protože Petr zklamaně našpulil rty. Krásné zlaté odstíny oblohy temněly. Pustá pláň zase nabývala tvářnosti žalostně smutné. Petr se Lucie zeptal, zdali se v té samotě nebojí. "Nebojím se." "Ani když se vracíte pozdě domů?" "Nehrozí zde žádné nebezpečí. Pařížští flinkové sem nechodí. Ti mají ustálené zvyky. Jsou to také takoví buržoové. A pak, máme zde v sousedství starého hadráře se psem. A vůbec: nebojím se. Ach, nijak se tím nechlubím! Není to statečnost nijak záslužná. Statečná nejsem. Ale ještě nikdy jsem neměla příležitost zažít opravdový strach. Možná že toho dne, kdy se s ním někde střetnu, budu zbabělejší než kterákoli jiná žena. Cožpak ví někdy člověk, co v něm vězí?" "Já vím, co všechno ve vás je," řekl Petr. "Ach, to je mnohem snadnější. Já to o vás také vím. O druhém to člověk vždycky ví líp."