0
0 z/m

kapitola 8 strana 8

Rozloučil se stejně stísněně, hlasem stejně tichým a zaškrceným, jako když přišel. Na prahu se jejich ruce téměř ani neodvážily stisku. Ale když se dveře zavřely a Petr již vycházel ze zahrádky, obrátil hlavu k přízemnímu oknu a v posledním měděném záblesku zimního soumraku uviděl na skle Luciinu siluetu, sledující ho vášnivým pohledem v tom nejistém ztlumeném světle. A vrátiv se k domu, přitiskl ústa na zavřené okno. Jejich rty se tou skleněnou přehradou políbily. Potom Lucie ustoupila do temna místnosti a záclonka okno opět zastřela.