0
0 z/m

kapitola 13 strana 2

Ale on sám, tlustý lenivec, nikdy se nedal jeho rozčilením strhnout. Nač se vzrušovat pro nebo proti u věcí, které nezávisí na nás? Jenom na jevišti, v tragédiích bývá vidět hrdinský a mnohomluvný konflikt mezi povinností a osobními zálibami. Nezávisí-li volba na nás, konáme prostě a bez dlouhých řečí svou povinnost. Neveselé je to vždycky stejně. Naudé nikoho neobdivoval ani nikoho neobviňoval. Zdravý rozum mu říkal, že teď, když už se to stalo a válka je v plném proudu, nezbývá než dát se tím proudem unášet: jiné cesty není. Hledat, kdo je zde odpovědný, to je zbytečná ztráta času. Když jsem chtěj nechtěj nucen bojovat, houby mi pomůže, vím-li, že bych byl mohl nebojovat, kdyby se věci byly vyvíjely jinak, než jak se vyvinuly! Odpovědnost! Bernard Saisset byl naopak přesvědčen, že zjistit, kdo je zde odpovědný, je první a zásadní otázka. Houževnatě se snažil rozplést ten hadí uzel; nebo spíše jím mával nad hlavou jako nějaká mladá lítice. Byl to útlý mladík, jemný a vášnivý, velmi nervózní, spalovaný příliš živou rozumovou vnímavostí, syn bohatých měšťanů ze starého republikánského rodu, jehož členové dosahovali i nejvyšších státních úřadů. Právě z reakce na tradici svého rodu vášnivě hlásal názory ultrarevoluční. Poznal příliš zblízka dnešní vládce a jejich spřežence. Obviňoval všechny vlády - a nejraději vládu francouzskou. Stále mluvil již jenom o syndikalistech a o bolševicích; seznámil se s nimi sice teprve nedávno, ale již se s nimi bratřil, jako by je byl znal do dětství. Nevěděl dobře, jak by se to dalo udělat, ale jediný lék viděl v tom, úplně smést dnešní společenský řád. Válku nenáviděl; ale s radostí by dal život v boji třídním - v boji proti své společenské třídě, v boji proti sobě samému. Čtvrtý z té skupiny, Claude Puget, býval slovním turnajům svých spolužáků přítomen s chladnou a poněkud pohrdavou pozorností. Pocházel z chudého měšťanského rodu; z rodného kraje ho vyrval a o teplo rodinného krbu ho předčasně připravil školní inspektor, který si jednou za úřední cesty povšiml jeho nadání a opatřil mu stipendium, aby mohl studovat na střední škole v Paříži. A Claude, zvyklý spoléhat jenom na sebe a žít samotářsky, žil jenom ze sebe a pro sebe.